PROČ JSTE SE ROZHODL JÍT DO POLITIKY?

Do politiky jsem se rozhodl vstoupit v momentě, kdy mi došlo, že mi záleží na místě, kde žiji a na lidech, s nimiž žiji a že se chci i já nějakým způsobem podílet na směru, kterým se společnost bude ubírat. Vyzkoušel jsem si politiku na komunální i krajské úrovni a vzhledem k tomu, že jsem s tímto regionem spjat celým svým dosavadním životem, nebojím se říci, že rozumím zdejším lidem i jejich problémům.

CO POVAŽUJETE KROMĚ DOPRAVY ZA NEJVĚTŠÍ PROBLÉM REGIONU?

Největším probémem Třinecka vždy byla jeho vzdálenost od Prahy. Naši lidé mají specifický životní styl a tím pádem i jiné potřeby, což politici a zejména státní úředníci, kteří nikdy nevytáhli paty ze svých ministerstev, nemůžou pochopit. Za normálních okolností bych si takto ani nestěžoval – už dávno jsme se naučili žít s vědomím, že se o sebe musíme postarat sami. Ocitáme se ale ve zcela nové situaci, kterou do našich životů přináší válka na Ukrajině a obří inflace. Tyto problémy dopadají na celou republiku, ale náš region zasáhnou mnohem citelněji než například obyvatele Prahy, kteří mají úplně jiné platy než lidi v příhraničí. Proto musí mít Třinecko, Těšínsko a Jablunkovsko v Praze zastání a jasnou podporu, jinak by se mohlo stát, že se rychle zhorší úroveň zdravotní péče, zastaví se modernizace škol a rodiče nebudou mít peníze, aby svým dětem zaplatili kroužky a sportovní vybavení.

JAKÉ MÁ PODLE VÁS NÁŠ REGION PŘEDNOSTI, ČÍM JE ZAJÍMAVÝ A SILNÝ?

Volební obvod, ve kterém kandiduji, je obvodem velmi specifickým a do jisté míry odlišným od všech ostatních. Jeho předností je nepochybně silný pocit sounáležitosti obyvatel české i polské národnosti. V mém regionu, který má svoji vlastní historii, často odlišnou od zbytku země, je znatelná hrdost na místní tradice a původ. Myslím si, že je důležité, aby každý kandidát podporoval a zdůrazňoval právě tyto aspekty, které obyvatele obvodu spojují na úkor těch, které je rozdělují. Obvod samotný je zajímavý především krásnou přírodou, Beskydami. V případě svého úspěchu bych chtěl věnovat velkou pozornost podpoře malých a středních podnikatelů i místních spolků, propagaci turistického ruchu a sportovního vyžití.

CO NAOPAK NAŠEMU REGIONU CHYBÍ, JAKÉ JSOU JEHO NEJVĚTŠÍ SLABINY A PROČ?

Největší hodnotou našeho obvodu jsou jednoznačně lidé, kteří zde žijí. Lidé zde jsou zvyklí tvrdě pracovat, a proto jejich právo na práci a hodnoty s tím spojené jsou tématem, kterému bych chtěl věnovat velkou pozornost. Snažím se většinu volného času věnovat svým spoluobčanům, ať již přímou diskusí s nimi nebo alespoň účastí na různých společenských, sportovních, kulturních a folklórních akcích. Díky tomu si troufám tvrdit, že znám a chápu jejich potřeby a nemalá očekávání, která kladou na mne jako kandidáta do Senátu. V tomto regionu jsem strávil celý svůj dosavadní pracovní a osobní život. Přesto mě zdejší lidé neustále překvapují svými silnými a kladnými životními hodnotami. Na druhou stranu vím, že i náš region má své stinné stránky. Výrazná orientace zdejšího průmyslu na hutnictví s sebou s jeho útlumem přinesla i nezaměstnanost. Považuji proto za mimořádně důležité bojovat za zájmy místních podnikatelů a firem a zároveň za podporu investic a vznik nových pracovních míst. Nezaměstnanost a sociální nejistota totiž odrazuje mladé lidi, aby v našem regionu zůstávali. Je mým záměrem a přáním zaměřit svoji pozornost i na ně a bojovat za lepší podmínky pro jejich uplatnění v rámci našeho regionu.

LIDÉ JSOU VĚTŠINOU POLITIKOU OTRÁVENI. JAK BYSTE VRÁTIL DŮVĚRU LIDÍ V POLITIKU A POLITIKY?

Ačkoliv často slýchávám různé názory na to, co všechno se má změnit a udělat jinak, moje odpověď je krátká a jednoduchá: důvěru mohou politici získat jen osobním příkladem. Právě proto se chci maximálně soustředit na svůj obvod a být co nejvíce v kontaktu s lidmi. Jednou věcí je bojovat za naše zájmy v Praze a druhou věcí, neméně důležitou, je být těmto lidem k dispozici i osobně. Jsem připraven komunikovat s každým, ať už na osobní nebo politické úrovni. Osobní přístup a osobní příklad každého politika je nejlepším způsobem, jak lidem vrátit důvěru.

JAK TRÁVÍTE SVŮJ VOLNÝ ČAS?

Jako každý zaměstnaný člověk volného času moc nemám. A pokud už nějaký najdu, tak nejraději s rodinou a to nejčastěji u nás v Beskydech. No a pokud zrovna rodina nemá čas na mne, tak čas trávím s přáteli a sportem. Jako bývalý aktivní fotbalista si zajdu zahrát fotbálek za „Old boys“. Občas se zúčastním amatérských tenisových turnajů. V zimě sjíždím beskydské pláně na běžkách nebo sjezdovkách. Taky cykloturistika je mým velkým koníčkem.

DOMNÍVÁTE SE, ŽE STÁT A REGIONÁLNÍ SAMOSPRÁVY DOSTATEČNÝM ZPŮSOBEM PODPORUJÍ PODNIKATELE A ŽIVNOSTNÍKY?

Ne. Už léta je pro podnikatele a živnostníky největším problémem přebujelá byrokracie. A stejně dlouhou dobu každá vláda slibuje, jak s tímto nešvarem zatočí. Zatím jsme se nedočkali. Je to z části samozřejmě zaviněno i tím, že koalice a opozice si představují reformy vždy trochu jinak a to zásadní – shoda alespoň na základních premisách – v České republice obvykle chybí.
Takže – zjednodušme administrativu při založení živnosti, zpřehledněme a zkraťme komunikaci s finančním úřadem, sjednoťme podmínky pro výběr zdravotního a sociálního pojištění.
Pak je tady další problém, a to je otázka daní. Dokážu si představit daňové zvýhodnění v prvních dvou letech podnikatelské činnosti, kdy jsou investice do rozjíždějící se živnosti nejvyšší.

JE PODLE VAŠEHO NÁZORU ČESKÉ STŘEDNÍ ŠKOLSTVÍ NA DOBRÉ ÚROVNI, SROVNATELNÉ SE ZAHRANIČÍM?

Spíše ne. I tady se samozřejmě dá říci – jak kdy a jak kde. Celková informovanost a přehled studentů o společenském dění podle mě špatná není. Poznal jsem to na vlastní kůži při nedávných besedách se studenty několika středních škol v našem regionu.
Výsledky mezinárodních žebříčků sestavovaných orgány OECD na základě hodnocení znalostí a dovedností studentů ověřovaných v rámci objektivních testů sloužících pro srovnávání úrovně připravenosti studentů z různých zemí světa nám nicméně tvrdí něco jiného. Česká republika se v těchto srovnáních pohybuje spíše ve druhé polovině a to rozhodně není dobrá známka.
Financování našich škol je ve srovnání s vyspělými evropskými státy bezesporu nedostatečné, ono je ale i necílené. Veřejné střední školy dostávají ze státního rozpočtu peníze především na základě počtu studentů a jsou tím pádem zainteresovány spíše na vysokém počtu studentů, než na kvalitě jejich vzdělání a na jejich uplatnění v praxi. Problém vidím i v tom, že studenti nejsou vedeni k samostatnému myšlení. Jsou zahlceni množstvím teoretických poznatků, bez uvedení do širších kontextů a vazby na praktický život. Chci, aby se to ve školství zlepšilo, a proto jsem se stal věcným garantem v projektu Kompetence 4.0 na MPSV. Zde stanovíme nové směry a obory ve středoškolském a vyšším odborném vzdělávaní.

DOMNÍVÁTE SE, ŽE ČESKÁ REPUBLIKA A JEJÍ REGIONY DOSTATEČNÝM ZPŮSOBEM VYUŽÍVAJÍ EVROPSKÉ FONDY A ZÍSKANÉ PROSTŘEDKY POUŽÍVÁ NA SMYSLUPLNÉ PROJEKTY?

Spíše ne. Zvlášť pokud si uvědomíme, že možnost získat dodatečné peníze z evropských fondů byla zřejmě jedním z nejvýznamnějších lákadel pro vstup ČR do Evropské unie. Problém vidím hlavně v značné byrokratické zátěži spojené s realizací jednotlivých projektů. Samotná příprava projektů bývá zdlouhavá a často časově, organizačně a personálně náročná. Na druhou stranu chápu, že Evropská komise musí být ujištěna, že prostředky jsou rozdělovány podle striktně daných pravidel a použity na účel, který určují operační programy.
Problém vidím paradoxně i v poměrně vysokém počtu operačních programů, který klade vysoké nároky na koordinaci a může celý systém čerpání prostředků komplikovat.

JE SOUČASNÉ NASTAVENÍ ROZPOČTOVÉHO URČENÍ DANÍ PRO KRAJE, MĚSTA A OBCE SPRAVEDLIVÉ NEBO BY SE MĚLO ZMĚNIT?

Současná podoba spravedlivá rozhodně není. Odpověď samozřejmě závisí hlavně na tom, v jak velkém městě či obci bydlíte, ale já jsem přesvědčen, že současné nastavení rozpočtového určení daní, kdy některá města dostávají v přepočtu na jednoho občana až 4,5 krát více než malé obce, je nespravedlivé a změna je nutná. Pokud srovnáme současný systém přerozdělování daní s návrhem předloženým Ministerstvem financí, měla by plánovaná úprava (přes určité výtky) menším městům a obcím přinést mnohem lepší podmínky.

JSOU PAMÁTKY SPRAVOVANÉ VEŘEJNÝM SEKTOREM (KRAJE, MĚSTA) UDRŽOVÁNY PODLE VAŠICH PŘEDSTAV?

Ne. Nejde ale o to, že by kraje a města nebyly dobrými hospodáři, problém totiž není v samotné chuti pečovat o památky jako o naše kulturní dědictví, ale v omezených finančních možnostech krajů a měst. V dnešní spořivé době jsou bohužel památky jedněmi z těch, jež doplácejí na úsporná opatření jako první. Je ale třeba říci, že pokud už není možné zafinancovat přímo celkovou rekonstrukci té či oné památky, je naprostá většina z nich alespoň průběžně opravována a udržována, takže málokdy se stává, že by významné památky chátraly. Horší je situace v případě památek, které se nacházejí v soukromých rukou. Vlastníci jsou sice povinni se o památky starat, ale v praxi to vypadá různě a rozdíly bývají obrovské. Města ze svých omezených rozpočtů na tyto památky také nepřispívají. V poslední době jsou ze strany měst také slyšet výtky směrem k přerozdělování peněz z Ministerstva kultury. Ty by měly být přidělovány podle významnosti a počtu kulturních památek přímo na jednotlivé obce a ne prostřednictvím krajských úřadů.

DOMNÍVÁTE SE, ŽE KRAJE, MĚSTA A OBCE HOSPODAŘÍ SE SVÝMI PENĚZI DOBŘE?

Ano. Je ale pravda, že mnoho měst a obcí v současnosti prochází při sestavování rozpočtu doslova zkouškou ohněm, jelikož díky krizi a omezování veřejných výdajů jsou rozpočty často napnuté víc než kdykoliv před tím. Udržet vyrovnaný rozpočet, pokud město či obec plánuje investice do svého rozvoje, nebo pouze do obyčejných nutných oprav, je těžší než kdykoliv dříve.